|
|
|
I když fena svědomitě kojí, začneme třínedělní štěňata 3krát denně přikrmovat, a to stravou, která se svým složením a výživnou hodnotou co nejvíce přibližuje mateřskému mléku. Přikrmujeme tedy mlékem speciálně vyrobeným pro výživu štěňat, po několika dnech přejdeme k instantním mléčným kaším (Sunarka), od nich ke kaším vařeným z mléka a z jemné krupičky... Nenene, pane, na jitrničku opravdu zapomeňte!
Vy, kdož jste rozumní a chcete, aby vaše štěně prosperovalo a veselé bylo, zapomeňte i na průmyslově vyrobenou potravu, čímž myslím konzervy a granule. Obsahují totiž značné množství chemických přísad a barviv a to je pro několikanedělní štěně jed. Když mi volal novopočený majitel středoasijce, že spolu se šestinedělním štěnětem dostal od chovatelky radu, že štěně má dostávat vodou ředěné kravské mléko a granule K9, zalapala jsem po dechu. Naštěstí byli pán i pejsek rozumní: zatímco smutné štěně granulky sveřepě odmítalo, pán se nad ředěným mlékem hluboce zamyslel a nad vhodností kombinace obého vážně zapochyboval. Nyní pejsek konzumuje přirozenou stravu v množství odpovídajícím jeho věku a plemeni, náramně mu chutná, roste jak z vody a je šťastné jak blecha.
Fena kojí, my přikrmujeme třikrát denně a štěňata jsou přesto neklidná? Že čeníšky šťouchají fenu do koutků tlamy? Aha! Psí mládež má vlčí hlad. Tímto prapsím gestem matku vyzývají, aby jim vyvrhla natrávenou potravu. Vlčice vlčatům "vyklopí" natrávené maso. Představte si, jaký "umělohmotný" materiál vyvrhne fenka krmená suchými granulemi! Že na takovéto hnusné fantazírování nemáte žaludek? Tak vám to povím: sežere-li fenka suché krmivo v podobě koleček s dírkou uprostřed a zapije je vodou, vyvrhne vodou nacucaná kolečka s dírkou uprostřed! Vypadá to, jak byste nechali ve špinavé vodě máčet kolečka vystřižená z krabice od bot, nijak jinak. Viděla jsem to na vlastní oči: Mon jich ondyno sežral misku, zhluboka se napil, pak se na mne zahleděl - a véču vyblinkal. No fuj! V tom momentě jsem si připadala jako cosi dokulata s dírou, jako cosi určené k recyklaci.
Lozí-li štěňata neklidně po pelíšku a doráží-li na matku, přikrmujeme je po každém kojení! Feně mohla po třech nedělích kojení rapidně klesnout produkce mléka (mléčnost), a to díky špatnému zdravotnímu stavu či výživě. Vlivem mizerného krmení se mohl snížit obsah živin v mléku, nebo matka živí více krků, než je schopna "utáhnout".
V přírodě slabá, různě dědičně poškozená mláďata s nedostatečně vyvinutým životním biotonusem (životaschopností) uhynou. Štěňata jsou sice živě narozená, ale postrádají základní životní reflexy - sací, tepelně orientační a pohybový reflex. Kromě genetických nebo infekčních příčin to ponejvíce způsobuje nesprávná výživa feny, zejména v době březosti. Páníček na feně šetří a veškerou zodpovědnost za mrtvě narozená nebo neduživá štěňata svede na krycího psa. A je to!
To, že některá štěňata nepřežijí, není krutost, nýbrž přirozený výběr. Právo na život má jen ten, kdo doslova projeví "žízeň po životě", ten, kdo se o sebe dokáže postarat: zprvu za pomoci rodičů a člověka, později jako právoplatný člen smečky či kolektivu lidí s přesně určeným popisem práce. Neduživé zvíře nemá v přírodě šanci na přežití - nikdo je nenakrmí, nikdo je neošetří, nikdo je nešanuje. Zatímco matka nejeví o slabá štěňata zájem, neboť tak jí velí instinkt, chovatel je vypiplá a má pocit, že spasil svět. Tato praxe je nefér jak vůči plemeni, tak vůči "zachráněnému" zvířeti a v neposlední řadě i vůči jeho budoucímu majiteli. Zdravé, životaschopné štěně je takové, které se hned po narození snaží dostat ke zdroji mléka - k cecíku. Štěně, které nesaje, ani když je k cecíku přistrčíme, málokdy přežije. Když je v pravém slova smyslu donutíme žít, nikdy z něj nebude kvalitní reprezentant svého plemene: pes zhusta celý svůj život churaví.
|
|
