|
|
|
„Tomu, kdo tvrdí, že my ,asijci, jsme živi ze vzduchu, bych s chutí ubrala kyslík a zahnala ho do ozónové díry!“ pravila fenka Aura a pustila se s chutí do masa s rýží.
Další nešvar, s nímž se setkávám, je prezentování středoasijce coby potravně nenáročného psa. Tento blud se objevuje jak v inzerátech, tak je šířen výmluvným ústním podáním chovatelů při prodeji štěňat. Mnohdy je šířen z neznalosti věci, mnohdy záměrně, aby nalákal ke koupi takový typ lidí, co chtějí mít za málo peněz hodně muziky, v tomto případě velkého psa, co toho sní jak kočička. Přece nebudu zájemcům o štěně říkat, že roztomilý ťuťánek poroste jak z vody a bude se cpát jak Otesánek! Kdo by si chtěl pořídit bezedného všežravce, co sežral mámu, sežral tátu a páníčka taky sežere, aha?
Představy nezkušených lidí jsou takové, že když je pes přírodní plemeno, je mu šumafuk, co a kolik toho bude mít v misce, že vezme zavděk vším a že bude po všem náramně prospívat.
Omyl!
Čtenáři mi často píší či volají o radu na nejrůznější psí téma. Zajímavé je, že se málokdo zeptá, čím psa krmit, protože dát nažrat čoklovi (a nakrmit rodinu) přece umí každý, no ne?
„Starýmu je putýnka, co mu předhodím,“ tvrdila mi ondyno sousedka, „neboť při každým jídle čumí do novin a je mimo sebe. Nají se a je mu šoufl. Víte, vono to nejspíš nebude z toho třikrát vohřívanýho guláše, jak tudle na záchodě remcal, vono
to nejspíš bude z toho, co se dnes v tý naší zemi vodehrává!“
Co na to říct? Jenom to, že má štěstí, že nemusí jít na bonitaci s mužským krmeným nakyslým gulášem a denním tiskem!
Zdravotní či kosmetické problémy u psů, které tazatele trápí, jsou však špatným krmením povětšinou zapříčiněny. V podstatě slýchám jedno a to samé: Proč má pes potíže s klouby? Proč má nohy jak brčka? Proč má tak ňák divně prohlej či vyhrbenej hřbet a placaté tlapy? Proč ze dne na den vypelichal a na zimu mu nenarostla podsada? Proč barva srsti není sytá, nýbrž, s prominutím, vyblitá, a proč má špatně pigmentovanou nosní houbu či oční víčka? Proč má, což je obzvlášť tragické, dvouleté zvíře nemocnou slinivku břišní, ledviny atd.atd.
Odpovídat na desítky dopisů měsíčně nemám, bohužel, čas a navíc, věřte mi to nebo ne, strašně nerada píši! Když se mi při zazvonění telefonu podaří prásknout do bot, poradny se svědomitě ujímá manžel. Když telefon zvednu já,většinou upřímně žasnu, jaké předsudky o psím žrádle mezi lidmi dosud panují.
Nejčastější pověra, s níž se setkávám, je, že psovi netřeba dávati minerálie, tj. doplňkové krmivo obsahující zejména vápník a fosfor ve vybalancovaném poměru, protože vše potřebné nalezne v běžném žrádle, zejména pak v granulích.
Asijci prý netřeba dávat vitamíny a minerálie i proto, že je to přírodní plemeno a v zemi původu se s ním odjakživa taky nikdo nepáral! Pravda, pes si většinu potravy ulovil či vyhrabal ze země sám, takže jeho jídelníček představovala čerstvá krev a svalovina a velmi výživný natrávený obsah žaludků drobných hlodavců a středoasijských stepních svišťů tarbaganů, čerstvé vejce, ještěrky, hmyz a jeho larvy, kořínky travin... Tato strava pro psa představovala cenný zdroj potřebných živočišných bílkovin, minerálií a vlákniny. To si stěží uloví v panelákovém bytě v Praze, v kotci u Olomouce či ve vyasfaltovaném objektu zařízení, jež hlídá! Od člověka dostal čerstvě nadojené mléko, flák masa z uhynulé ovce, misku obilninové kaše, kus nekynutého chleba..., tj. přirozenou potravu, jež zvířeti svědčila a přitom nezatěžovala těžce pracujícímu psovi jeho zažívací ústrojí.
Jeden pán se mi zahanbeně svěřil, že jeho pes má ve třech letech 45 cm v kohoutku. Když jsem se zeptala, dostával-li pes minerálie, rázně odsekl, že nikoli, neboť mu bohatě stačí kosti.
Když jsem se snažila oponovat, skočil mi do řeči a obšírně mi vysvětlil, proč jsou „kosti nadupané těmi onými minerály“ pro psa zdravé a nezbytné, a jak hluboce se mýlím, tvrdím-li opak.
„Tak mu alespoň nedávejte tepelně upravené drůbeží a králičí kosti, protože jsou tříštivé a jejich ostré úlomky mu mohou perforovat střeva a žaludeční stěnu!“ kapitulovala jsem..
V tu ránu jsem byla za hloupou! Pán mi totiž vítězoslavně oznámil, že právě tydlety inkriminované kostičky má jeho pes ze všech nejraději a že se azoušovi nemůže přece nic stát, když je to tak odolný plemeno!
„Nejsem si tím ani za mák jista! Víte co, tak mu to kuře dejte syrové. V přírodě si taky zvíře ptáka uloví a nikdo mu ho nevykosťuje. Syrové kosti jsou měkké a snáze stravitelné. Já těm svým taky jednou za čas hodím po kuřeti.“
„Celé kuře?!“ zhrozil se pán...
„Hm,“ potvrdila jsem a v duchu jsem dodala, že Mon by na posezení spráskl kuřata dvě.
V tu ránu jsem byla za rozhazovačného blázna a pánův hlas tak ochladl, až mi od sluchátka omrzl boltec.
Než jsem dostala prostřednictvím Telecomu telerýmu, rázně jsem prohlásila, že tříletý pes mu už nevyroste ani o psí chlup, a kvapem se rozloučila. Dodnes nechápu, co po mně ten člověk vlastně chtěl! Dodnes nechápu, proč jsem mu uprostřed hovoru nepoložila telefon! Asi proto,že jsem se snažila hájit zájmy jeho psa!
Jéžiš, teď jsem si vzpomněla! Jednou mi volal jakýsi pán, aby se mě zeptal, proč má jeho středoasijka tak malé a zapadlé oči. Jestli prý to není nějaká „vývojová“ vada či porucha zraku.
Chvilku jsem lapala po dechu a pak mu po pravdě odpověděla:
„Středoasijka má proto tak malé oči, aby vás lépe viděla!“
Ve sluchátku se rozhostilo hrobové ticho a pak pán s břinknutím zavěsil. V tu ránu jsem byla za blbou!
Když si mí známí zakoupili sedminedělní psí holčičku a vydali se s ní na cestu do nového domova, tak se jim z rozrušení z životních změn v autě poblinkala. Víte, co psí bejbátko vyzvrátilo? Kuřecí krky!
Téměř dva měsíce mělo štěně zažívací potíže, nimralo se v jídle, a tudíž neprosperovalo. Jeho majitelé, hodní a laskaví lidé, kteří by mu snesli modré z nebe, byli zoufalí. Jednoho dne mi přinesli ukázat, co štěně vyzvrátilo. Nevěřila jsem svým očím! Byla to vepřová či hovězí kost zvící dlaně, kterou psí agresívní žaludeční šťávy sice „ohlodaly“, ale nedokázaly rozpustit, a tak kostěná tabulka blokovala funkci žaludku a bránila průchodu natrávené potravy do střeva. Štěněti se naštěstí podařilo kostěnou překážku vyvrhnout. A bylo po problémech! Fenečka rázem ožila, začala řádně papat a dnes je z ní nádherná, ztepilá psí slečna.
Takovýto jídelníček u malých štěňat se rovná trýznění zvířat a chovatele by za to měli ze zákona trestat! Představte si, jak budete cpát karbanátky, kyselým zelím a nevypeckovanými třešněmi několikanedělní kojence! Rázem by se u nás rapidně zvedla kojenecká úmrtnost! Proč trápit žaludek a zažívání věku nepřiměřenou stravou psí miminka? Lidé zlatí,myslete hlavou – a srdcem!!
Ti, co již navštěvují „psí taneční pro pokročilé“, mi hrdě oznamují, že čubě tlučou skořápky, což jí fakt svědčí, pouze se po štěňatech nemůže postavit na nohy!
Když se zeptám, zdali umleté skořápky zakapávají citrónem a nechají vyšumět, protože jinak ani zvíře, ani člověk ze skořápek kromě úporné zácpy nic nevyzíská, v tu ránu jsem za blbou.
Další majitelé psů používají levné české kostní moučky, o jejichž kvalitě si myslím své a moji psi též.
K čemu mé vyprávění směřuje? Že středoasijec musí stejně jako ostatní molossoidní plemena pravidelně dostávat kvalitní minerálie v množství řídícím se jeho věkem a tělesnou hmotností. To, že například doga je plemeno kulturní a středoasijec plemeno přírodní, nehraje v tělesné spotřebě vápníku a fosforu žádnou roli. Kostry a zuby velkých psů vyžadují své a je jim lhostejné, kam člověk to či ono plemeno ve svém škatulkování zařadil. Zeptejte se páteře psa, jak jí svědčí, když je živa jen ze šlupek od brambor! Není-li páteř bezpáteřní, pošle vás do pryč!
U středoasijce a dalších přírodních plemen preferujte domáckou, tj. snáze stravitelnou stravu (rýže s masem a zeleninou, kolínka s masem a zeleninou, kozí mléko, sýry, žloutky, máslem, sádlem či sýrem namazaný starší chléb, syrové hovězí nebo koňské maso... „Co říkáš, Auro? Že nemám zapomenout na buchtu?“) před stravou průmyslově vyrobenou (konzervy, granule). Zejména granule coby koncentrát jsou pro toto civilizací doposud neposkvrněné plemeno obtížně stravitelné a u odmalička pouze granulemi živených psů se záhy dostaví nejrůznější zdravotní potíže – nekvalitní osrstění, zhoršená funkce slinivky břišní, avitaminóza, nejrůznější nádorová onemocnění vnitřních orgánů a kůže...
Kvalitní granule a konzervy lze podávat pouze jako doplněk jídelníčku, například ke snídani, jestliže krmíme dvakrát denně.
Nikdy neservírujte granule spolu s domácí stravou – například nevmíchejte granule do masa s rýží apod. Průmyslově vyrobená potrava se v žaludku psa tráví mnohem složitěji než potrava přirozená, a tak námi vyrobený mišung činí psovi jen a jen zažívací
potíže!
Do rýže s masem,malinko ochucené maggi, psovi hravě vpašujete kostní moučku, mořské řasy či další prostředky obsahující minerálie a vitamíny.
Co dodat na závěr? Jen to, že co zameškáte do roku věku zvířete, už nikdy nedoženete, už nikdy nenapravíte. To, co ušetříte na krmení, vitamínech a mineráliích, to dříve či později vynaložíte na veterinární ošetření slabého, neduživého, ba nemocného zvířete. Proto jsem krmení psů věnovala svou další knížku.
Přinesu vám v ní mimo jiné i báječný recept na báječné psí sušenky, který mi svěřila jedna zkušená pejskařka. Kdybyste viděli, kolik jich syn na posezení slupl! Mon, který ho při tom sledoval, až rozčilením, že na něj nezbyde, kňučel!
Snad si Krmení psů přečtou i ti, co mají v tomto punktu patent na rozum! |
|
