|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ASIJŠTÍ DÉMONI
Co o nich ještě nevíte
|
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
Úvodem k problematice středoasijce
|
|
|
Jak po vydání Asijských démonů v roce 1995, tak po vydání Žraloků v psí kůži v roce 1997 se vyskytli tací, co mi hodlali udělat ze života peklo. Údajně jsem učinila z beránků asijců a z méďánků kavkazanů zlé bestie a již nešťastně zvolenými titulky knih jsem prý démonizovala jejich holubičí povahu. Bylo mi anonymně písemně i telefonicky vyhrožováno, že „mě na ulici přejedou i s čubou“, že jednoho dne „zapomenu vypnout žehličku“ a vyhoří mi byt, že dostanu „přes hubu“ za to, že jsem svou knížkou „prokázala těmto ,rasám‘ medvědí službu...“ Od té doby, co byla Aura na zahradě vážně postřelena a Mon do rána hlídkoval u otráveného buřta, aby ho nesežrali kočky a bezdomovci, střežím své středoasijce se stejnou razantností a krvelačností, s jakou oni střeží mne!
Zlověstná reakce na mé knihy znamenala jedno jediné – napsáním pravdy o povaze středoasijců a kavkazanů jsem ohrozila slibně se rozbíhající kšeft se štěňaty v zemi, kde není tradice velkých ostrých psů. Všechny tyto a podobné výhrůžky mne ponechaly víceméně klidnou, protože slušní chovatelé těchto plemen s mými názory souhlasili. Navíc mne potěšilo, že jsem nalezla sympatie a podporu u většiny vedoucích pracovníků Českomoravské kynologické unie a redakce časopisu Pes přítel člověka, za což jim touto cestou vřele děkuji, neboť tak mne vychovala moje maminka.
Víceméně klidnou mne ponechávají současné invektivy prodejců krmení pro zvířata. Ve svých knihách Jak krmit kočky (dříve nežli tiskem byly vydány na CD ROMech) jsem totiž uvedla, že granule a konzervy by měly být pouze doplňkem kočičí a psí stravy a že by zejména jídelníček kočky jako dosud ne zcela zdomestikované masožravé šelmy měl převážně sestávat ze syrového masa. I jim svými názory kazím kšefty, zdraví zvířat je vedlejší. Zkušení veterinární lékaři a zkušení chovatelé koček s mými názory souhlasí. Proto mne ohromila nenávistná kampaň ze strany funkcionářů Českého svazu chovatelů koček vůči mé osobě, vedená s cílem zlikvidovat mne jako chovatelku a přilípnout mi na čelo nálepku vůči Svazu neloajálního bastarda. Ohromila mne přesto, že jsme se s manželem již při psaní této knížky vsadili o nanukový dort, kdy po mně „vyjedou“. Vyhrál, jako vždy, on. A jako vždy mi svou sladkou výhru přenechal, aby mi alespoň jí osladil život.
V Jak krmit kočky jsem totiž jako bezelstné dítě v pohádce Císařovy nové šaty vyslovila nahlas to, co si každý v duchu myslí – že pracovníci Whiskas píší s ohledem na zisky firmy ve svých pseudoodborných článcích o výživě koček a o kočkách vůbec bludy! A Whiskas je generálním sponzorem Českého svazu chovatelů koček! Proto musela pod vykonstruovanými záminkami padnout hlava jednoho sice řadového, leč z řady vyčuhujícího člena. Zatímco jsem ronila horké slzy do kvapem tajícího nanukáče, svatosvatě jsem si slíbila, že i ve svých dalších „kočičích“ knížkách budu psát pravdu a nic než pravdu a že se Českému svazu chovatelů koček touto cestou pěkně poděkuji, neboť tak mne vychoval život.
Když hájím zájmy zvířat, která se nemohou sama bránit, nikdo na světě mě po zlém nezastaví! Kdo to ví lépe než můj muž, který je mi v mém celoživotním boji za pravdu, byť se rovnajícímu boji s větrnými mlýny, silnou oporou! Jako bývalá novinářská rodina jsme si za minulého režimu užili invektiv, výhrůžek, ba život ohrožujících aktivit víc než dost – manžela se snažili zajet nikoli na ulici, ale přímo na chodníku, a to jak před revolucí, tak po ní! Mne od vyhození z jedoucího rychlíku zachránila parta učňů, poněvadž jsem naštěstí ve svých letech doposud vypadala jako pačesatá holka, co taky jede domů z intru! Byli jsme totiž bezpartijní, „urejpaní“ a stýkali jsme se s lidmi, s nimiž nebylo „zdravé“ se stýkat! Takoví jsme dodnes!
Když vnikl nezvaný „chovatel“ asijců do našeho pražského bytu tak, že mne ve dveřích neurvale odstrčil, střetl se s „beránkem“ asijcem. Než odešel, s volbou titulku mé knihy o nich vřele souhlasil. Vůči zlobě a nenávisti zlých lidí jsme tedy zoceleni a za pravdu budeme nadále bojovat. V tom nám dopomáhej Bůh, naše „urejpaná“ pera, síla našich středoasijců a antistresové kožíšky našich sibiřáků!
Středoasijce nechovám (mám pro to dobré důvody), nýbrž „pouze“ leta vlastním.Zvolila jsem si je za své životní „parťáky“ pro jejich úžasnou povahu, nádherný exteriér, a taky proto, že jako holku, co jezdí za mámou z intru a potřebuje zastání, mě už vidí pouze jejich oči. K jejich popularizaci a psaní o nich mne tudíž nevedou zištné, postranní úmysly, nýbrž jen důvěra v ně, láska a obdiv k nim a také snaha přiblížit co nejširšímu okruhu „pejskařů“ jejich specifickou povahu...
Kočky sibiřské chovám a miluji, a tak mne k napsání knihy o krmení koček vedly jen nejčistší úmysly – správnou výživou zajistit zdraví a vitalitu zvířete do jeho pozdního věku.
Až vydám knihu o tomto obrovském přírodním plemeni koček zocelených tajgou, ani v této knize neopomenu vyzvednout jak jejich klady, tak zápory. Ačkoli jsem jejich chovatelka, nenapíši o nich jen proto, abych zviditelnila svou chovatelskou stanici a sebe coby chovatele, jak je zvykem mnoha autorů psích monografií. A už vůbec nebudu školácky opisovat od nějaké Sehnerové, jak je též jejich zvykem!
Že se na mě „zlobí“ tuzemští zástupci nadnárodních koncernů vyrábějících krmivo pro zvířata, které u nás rozvinuly masívní reklamní kampaně, a pod jejich tlakem pak další osoby a instituce? No a co? Jsem holt „neposlušná holka“ a jiná už nebudu! Že to mí čtenáři oceňují, dokládají stovky dopisů, které mi rok co rok zasílají, jejich telefonáty i návštěvy. Brečím nad milými řádky, které mi lidé píší, hihňám se nad telefonáty typu: „Haló! Volám dobře? Jste vy ta od té Aury?“ a smrtelně vážně beru otázku: „Co by na to řekla Aura?“
Dnes vám přináším další povídání o středoasijcích, které se nevešlo na stránky druhého, rozšířeného vydání Asijských démonů. Kousavé komentáře k jednotlivým tématům si opět neodpustila fenka Aura. Je to holt „zpropadená psí holka“ a jiná už nebude!
Co? Že můžeš do celého světa vyštěkat pravdu a lautr nic se ti nestane? Že máš od veterináře papír na to, že jsi střelená?
Jestli já ti, Aurino, chvílemi nezávidím!
Vás, slušné lidi a zanícené pejskaře, si přeji svou knihou potěšit a rozesmát, byznysmeny se psím neštěstím parádně naštvat. Držte mi palce, ať se mi obojí podaří stejnou měrou! |
|
